O stezkách

Koňské stezky se staly za posledních deset let aktuálním tématem ve světě jezdeckého sportu. Dochází k zakládání nových stezek a postupnému rozvoji těch stávajících. Jezdci v České republice začínají více využívat služeb spojených s putováním na koni.

Jezdecká turistika je formou ekoturismu neboli cestování založené na přírodě. Základní formy jezdecké turistiky nejlépe vystihuje Karol Hollý (Jezdecká turistika, 2003). Jde o takové způsoby využití koní, při kterých je kromě vytrvalostního zatížení a sportovně-technické stránky důležitá také stránka zážitková (jezdec dokáže vnímat i okolí). Jde o vycházky na koni, putování na koni, výlety a túry. O putování na koni hovoříme, pokud se spojí několik celodenních túr. Může být organizováno hvězdicově (výlety přírodou s návratem do původní stanice) nebo řetězově (putování mezi jednotlivými stanicemi). Organizačně je náročnější typ řetězový, protože vyžaduje převážení potřebného materiálu doprovodným vozidlem (pokud to není možné, musí být využit nákladní kůň nebo naložení koní pod jezdci). Plemenná příslušnost koně není limitujícím faktorem, je ale nutné zohlednit povahu a charakter koně.

 

Kde se stezky nacházejí?

Jezdecké stezky se nacházejí na území okresu Jeseník v Olomouckém kraji. Jde o příhraniční oblast sousedící s Polskem, kam by stezky mohly být v budoucnu napojeny. Vzhledem k reliéfu a stávající infrastruktuře jsou trasy vedeny v okolí Rejvízu, při severní hranici s Polskem a v Rychlebských horách.

 

Co od stezek očekávat?

Stezky mohou využívat lidé s libovolným jezdeckým stylem a s koněm, který je pro turistiku dostatečně přiježděný. Pro osoby nevlastnící koně bývá nabízena možnost zapůjčení koní. V oblasti Jesenicka existuje pouze několik center provozujících turistickou jízdárnu a ochotných koně pronajmout na několik dní (např. Ranč Orel, Orlí vrch na Rejvízu). Stezky jsou zde tedy koncipovány spíše pro majitele koní a zkušenější jezdce, kteří chtějí využít jízdou na koni svůj volný čas. Tento systém však vyžaduje převoz koní do dané oblasti.

V zájmovém území je pro začátek vymezeno několik základních stanic v okolí hlavní trasy. Pro jezdce jsou připraveny trasy s popisem, profilem terénu a celková mapa. Stezky zatím nejsou značeny v terénu. Jezdcům jsou dále poskytnuty informace týkající se celkového zabezpečení, tedy přeprava koní a kontakty na veterinární, podkovářské a sedlářské služby. Můžete zde najít informace o lokalitě, případně o doprovodném programu v okolí stezek (cykloturistika, adrenalin park, koupaliště apod.).

 

Podmínky využívání stezek

Pravidla stezek

Na jezdeckých stezkách je nutné dodržovat základní pravidla provozu. Občanské sdružení Klub hipoturistiky Plzeňského kraje (http://www.hipostezkypk.cz/modules/news/article.php?storyid=4) uvádí následující provozní řád:

1. Jezdci vyjíždějí na jezdeckou stezku na vlastní nebezpečí.

2. Je nutné dodržovat určený řád a pravidla silničního provozu stanovená zákonem.

3. Jezdci jsou povinni dbát na ohleduplnost k ostatním účastníkům stezek, zvláště pak, pokud vedou souběžně s turistickými a cykloturistickými trasami. Chodce a cyklisty je nutné předjíždět v kroku.

4. Na stezky může vyjet v jedné skupině maximálně deset koní. Doporučuje se ale rozdělení do menších skupin.

5. V případě vícečlenné skupiny nad deset koní, je zapotřebí dodržet vzdálenosti mezi jednotlivými skupinami minimálně 500 metrů.

6. Každá skupina si zvolí průvodce, pokud není se skupinou průvodce profesionální. Průvodce je vybaven mobilním telefonem, zná veškerá pohotovostní čísla a je podrobně informován o průběhu trasy.

7. Jízdní skupina je povinna dbát místních nařízení a momentálních omezení průjezdnosti v některých úsecích.

8. Je zakázáno provádět vyjížďky z trasy za účelem projížděk po polích a loukách mimo stezku, vjíždět do lesních porostů, rušit či štvát zvěř.

9. Je zakázáno tábořit mimo určená místa a rozdělávat oheň.

Občanské sdružení pro podporu jezdecké turistiky (http://jezdecka-turistika.sothis.cz/pravidla-pohybu-po-stezce.html) uvádí kromě výše zmíněných pravidel navíc:

10. Na frekventované či rozbahněné stezce je nutné projíždět v zástupu a dbát tak na povrch stezky, který mohou kopyta koní poškodit.

11. Jezdci jsou povinni projíždět trasu v bezpečné rychlosti – cválat jen na přehledných úsecích.

12. Je důležité chránit prostředí stezky – uklízení odpadů, odstranění koňského trusu ze silnice apod.

13. Upozornit stanici na možné problémy – vyvrácené stromy, poškozené značení, vysypané odpadky apod.

14. Z bezpečnostních důvodů na stezky nesmí volně pobíhající psi.

15. Ostatní lidé na stezce nemusejí znát koně a jejich reakce.

Karol Hollý (Jezdecká turistika, 2003) tato základní pravidla doplňuje o následující:

16. Neriskovat.

17. Pamatovat na etologické vlastnosti koně (plachost, stájový pud).

18. Před odjezdem a v průběhu akce kontrolovat výstroj, nohy koně, kopyta a podkovy.

 

Doporučené vybavení

Vzhledem k tomu, že jsou stezky koncipovány především pro majitele koní a zkušenější jezdce, závisí používaná výstroj na aktuálním materiálním vybavení každého uživatele stezek. Jakákoli výstroj je do jisté míry vhodná a záleží plně na jezdci, jaké vybavení považuje za vyhovující. Je možné využití několika druhů uzdění (typ bezudidlový nebo udidlový), stejně tak i sedlání (anglická či westernová sedla). Pro delší putování je doporučováno sedlo westernové. Mezi další vhodné sedlové doplňky patří podbřišník, sedlová podložka, sedlové brašny, případně také bandalír, poprsní řemen či podocasní řemen. Při výletech a túrách, které trvají zpravidla jeden den, postačí doplnění výše jmenovaného vybavení o lékárničku, stájovou ohlávku a vodítko. Při delším putování se vybavení určuje podle toho, zda je materiál převážen doprovodným vozidlem nebo je veškerá výstroj naložena na koně (samostatný nákladní kůň či naložení koně pod jezdcem).

Doporučená výstroj naložená na koně za předpokladu, že je ostatní materiál (např. nepromokavá deka, krmivo, podkovářské nářadí, potraviny, hygienické potřeby, oblečení atp.) převážen doprovodným vozidlem:

pláštěnka nebo nepromokavý kabát, potraviny, láhev s vodou, soubor map, průkaz koně, lékárnička doplněná o nejnutnější veterinární přípravky a pomůcky, přední a zadní rezervní podkova, podkováky, kladivo, ohlávka, vodítko

V druhém případě, tedy pokud je veškeré vybavení naloženo při putování na koně, je nutné výstroj doplnit o další nezbytné pomůcky. Karol Hollý (Jezdecká turistika, 2003) uvádí následující rozdělení výbavy:

a) bandalír – pláštěnka nebo nepromokavý kabát, nepromokavá deka na koně, rezervní oblečení

b) levá přední sedlová brašna – čištění na koně, přední a zadní rezervní podkova, podkováky, kladivo, kleště, nýty, drát, jehla, řemínky

c) pravá přední sedlová brašna – hygienické potřeby, lékárnička doplněná o veterinární přípravky, šicí a osobní potřeby

d) levá zadní sedlová brašna – jídelní souprava, potraviny, láhev s vodou

e) pravá zadní sedlová brašna – vědro na vodu, sekera, soubor map, průkaz koně

f) zadní bandalír – rezervní části uzdění, stájová ohlávka, vodítko, řemen, spací pytel, vak s rezervní dávkou krmiva, podbřišník